Jdi na obsah Jdi na menu
 


Neruda Jan - Povídky Malostranské

17. 11. 2012

 bez-nazvu.png

1.Jan Neruda
Malostranské povídky
Vydal nakladatel B. Kočí, knihkupec v Praze 1 roku 1924.
Kniha má 124 stran.

 
2.Kniha je členěna do 13 povídek. Všechny povídky jsou příběhy lidí z Malé Strany. Dílo je sbírka povídek.
 
3.Povídky se odehrávají na Malé straně v polovině 19. století.
 
·        PAN RYŠÁNEK A PAN SCHLEGL
Pan Ryšánek a pan Schlegl chodili do stejné hospody na Malé Straně- „U Štajniců“. Sedávali vždy u společného stolu. Nikdy však spolu nepromluvili ani slovo a nevěnovali si jediný pohled. Když přicházeli, každého pozdravili, jen na sebe se ani nepodívali. Důvodem této nenávisti byla žena. Pan Ryšánek miloval ženu, která od něj odešla a vzala si pana Schlegla (asi také proto, že byl asi o 10 let mladší, než pan Ryšánek). Od té doby nikdo nikdy neviděl, že by spolu vedli rozhovor, nebo se na sebe jen podívali. Seděli vždy zády k sobě a bezmyšlenkovitě se dívali na kulečník.
Pak se ale něco stalo.
Pan Ryšánek onemocněl a do hospody nechodil. Pan Schlegl dělal, jako že mu to nevadí a začal se bavit s lidmi a dokonce si zahrál i kulečník. Když se pan Ryšánek uzdravil a po nějaké době přišel ke „Štajnicům“, pozdravil, sedl si na své místo a chtěl si zapálit dýmku, ale nemohl najít váček s tabákem. Poslal proto sklepníka k sobě domů, aby mu ho přinesl. Pan Schlegl vytáhl svůj a nabídl panu Ryšánkovi. V tuto chvíli poprvé spolu promluvili a od té doby oba sedávali proti sobě a vedli spolu dlouhé rozhovory.

 
·        PŘIVEDLA ŽEBRÁKA NA MIZINU
Na Malé Straně byl jeden žebrák, Vojtíšek, který si vždy něco vyžebral. Měl všude přístup. Jakmile ho hospodyně slyšela, nějaký ten peníz dostal. V poledne si zašel někam na oběd. Hostinský pro něj měl vždy něco od oběda.
Jednou u kostela seděla žebračka, které se přezdívalo Milionová. Ta Vojtíška začala přemlouvat, jestli by nemohla chodit žebrat s ním a nastěhovat se k němu. Vojtíšek vyhrkl: „Radš utrejch!“ a odešel bez rozloučení.
Od té doby se na Malé Straně začaly šířit divné zvěsti. Prý nebyl vůbec chudý, měl dva domy a bůh ví co ještě. Všichni se začali zlobit, jak dlouho žili v domnění, že pan Vojtíšek je žebrák.
Pana Vojtíška vypravěč naposledy viděl, když šel kolem hostince a pan hostinský od něj chtěl půjčit dvacet tisíc na dům. Pan Vojtíšek utekl a nikdo ho už neviděl. Až jednou ho našli vedle kanonýrských kasáren, zmrzlého, bez košile a bez kalhot. Na sobě měl jen roztrhaný kabát.
 
·        U TŘÍ LILIÍ
Povídka vytráví o tom, jak se vypravěč zamiloval do jedné dívky v hostinci „ U Tří lilií“.
Když takhle v neděli seděl sám v hostinci, uviděl dívku, jak tančí v tanečním salónku a zalíbila se mu. Šel ke dveřím a díval se na ni. Za chvíli se jejich pohledy střetávaly čím dál tím častěji. I dívce se zřejmě vypravěč líbil. Pak spolu odešli z hostince.
Tato povídka byla nejkratší z celé knihy. Myslím, že to mohla být docela pěkná povídka, kdyby nebyla neukončená. Dle mého názoru mohl autor napsat alespoň pár větami, co bylo dál. Zda ji ještě někdy viděl, nebo zda se vzali. Myslím, že by to zajímalo více čtenářů, než jen mě.
 
4.   Dílo obsahuje poměrně dost přímé řeči a autor střídá krátké věty s dlouhými souvětími. Kniha mi připomněla dílo Boženy Němcové- Babičku. Důvodem asi bylo, že mne kniha stejně nebavila a byla psána podobným způsobem (přímá řeč, dlouhá souvětí střídající se s krátkými větami), zaznamenávala život prostých lidí a obsahovala přesné popisy míst, nebo osob.
 
5.   Hlavními postavami vybraných povídek jsou:
·        pan Ryšánek
·        pan Schlegl
·        žebrák Vojtíšek
·        autor
Autor byl dle mého názoru velice všímavý člověk a na Malé Straně žil dlouho, protože každého člověka podrobně popisoval (povaha, vzhled…). Sebe však nikdy nepopsal, takže si čtenář jeho podobu musí domyslet. Také si všímal každého malostranského šustnutí a každé drobnosti, která se na Malé Straně stala.
Žebrák Vojtíšek byl pro mne velice pozoruhodný člověk. Na začátku povídky se mi líbilo, jak pro něj každý na Malé Straně měl místo. Však po té události u kostela jsem byla v rozpacích a nevěděla, co si mám myslet, jelikož mi přišlo nespravedlivé, jak se najednou k němu všichni chovali, protože ty zvěsti mohl rozšířit někdo, kdo chtěl Vojtíškovi jen ublížit. Na druhou stranu to mohla být i pravda a lidé se zachovali správně.
6.   Kniha mne docela zklamala, protože povídky byly místy zdlouhavé a u některých jsem se těšila, jak to dopadne, ale konec chyběl. Také nemám ráda, když autor píše přesný popis osob a míst. Ztrácím tím jeden z důvodů, proč knihu číst. Při četbě knih ráda rozvíjím svou fantazii a představivost. Na základě toho, jak se osoby chovají, si vytvořím jejich podobu.
Abych však nepsala jen záporné vlastnosti knihy, musím přiznat, že některé povídky byly povedené. Například v povídce „Pan Ryšánek a pan Schlegl“ se mi líbilo, jak autor dokázal čtenáři ukázat, že dlouhodobá nenávist se může během chvíle změnit v doživotní přátelství. A stačí k tomu jen málo.
Nejvíce se mi líbila povídka „Jak si nakouřil pan Vorel pěnovku“, protože neobsahovala tolik zbytečných podrobností. K mému velkému údivu však měla smutný konec.
Knihu bych určitě doporučila těm, co si chtějí přečíst příběhy nejen s dobrým koncem, ale i se špatným, nebo si chtějí konec domyslet. Měli by si ji také přečíst ti, kteří si chtějí udělat malou představu o tom, jak žili lidé na Malé Straně dříve. Mohou své poznatky porovnat s životem dnešních lidí na Malé Straně.
 
 
7.   Jan Neruda byl významným českým básníkem a novinářem z období romantismu. Roku 1871 byl prohlášen za zrádce národa. V této době podnikl několik cest do zahraničí. O těchto cestách si vedl záznamy, které jsou zajímavým svědectvím o životě v této době, s velmi zajímavými postřehy, které ukazují, jakým byl dobrým pozorovatelem.
 
8.   Na náměty této knihy bylo natčeno několik filmů:
 
  • roku 1980- Povídka malostranská
  • roku 1984- Povídky malostranské
  • roku 1984- Slečna Máry - československý film režiséra Pavla Háši
  • roku 1955- Hastrman- československý film režiséra Iva Paukerta
  • roku 1947- Týden v tichém domě - československý film režiséra
  • roku 1938- Vzhůru nohama - československý film režiséra Jiřího Slavíčka natočený na motivy povídky Figurky

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář